pátek 26. prosince 2014

Co nám neřekli o jídle?

Málokterá oblast našich životů je tak plná mýtů a polopravd jako oblast stravování.  Pojďme se podívat na nejoblíbenější z těchto mýtů.


  •             Mýtus 1: To, co jím nemá co dělat s mými životními problémy a těžkostmi

Co lidé řeší?

           . PENÍZE: Ve Finsku proběhl zajímavý výzkum do kterého se zapojilo 2068 žen a 2 314 mužů. Tento výzkum zjistil, že obézní ženy s vyšším vzděláním, nebo na střední manažerské pozici mají významně nižší finanční příjem, než  ženy s normální hmotností na obdobných pozicích. U mužů finský výzkum spojitost mezi nižším příjmem a obezitou takto zjevně nenašel. Ale přinejmenším u žen platí zjevná souvislost mezi obezitou a finančním znevýhodněním.   Jiný výzkum potvrdil, že osoby obézní jsou méně často najímány do práce v porovnání s osobami o normální hmotnosti  a jsou neobjektivně hodnoceny jako méně kvalifikované pro výkon profese . Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) došla k závěru, že obézní lidé mají nižší mzdy oproti osobám se zdravou hmotností  až o 18% .  

          SEX: Agentura STEM/MARK oslovila 1 605 lidí ve věku 35-65 let. Odpovídali na otázky, které souvisely především se spokojeností českých párů s jejich sexuálním životem.Výzkum ukázal, že nižší sexuální spokojenost párů je závislá na obvodu pasu obou partnerů. Štíhlejší páry jsou sexuálně spokojenější. Dokázala to série výzkumů, které mimo jiné zjistily, že průměrný obvod pasu u žen je 84,2 cm, u mužů 95,5 cm. Průměrný počet souloží je osm do měsíce.  

TIP!  Sepište si všechny problémy, které aktuálně řešíte. A zamyslete se, které z nich přímo, nebo nepřímo souvisejí s palivem, které do sebe čerpáte, fyzickou kondicí, náladou, zdravotním stavem apod..


  •    Mýtus 2 : To, co se píše a říká o jídle je založeno na vědeckých faktech

Kdo pamatuje Pepka námořníka? Jeho dobrodružství a víru ve špenát coby superzdroj železa. Byla to  kreslená postavička Pepka námořníka, kdo do lidového povědomí vytesal vzkaz: “  Špenát = železo.“  Fakt je ten, že v jednom kilogramu špenátu najdeme asi 50 mg železa. Škoda, že jsme neměli kreslený seriál o bílých fazolkách, protože v kilogramu bílých fazolí najdeme 76 mg železa. Trhákem by pak byl večerníček o mořských řasách, protože kilogram těchto potvůrek obsahuje i 530 mg železa.  Pepkův špenát z těch srovnání nevychází úplně špatně, ale zase takový superzdroj železa to není.

A nebo si vezměte žlutý kyselý citrón. Každý po něm sáhneme, když se o nás pokouší chřipka. I malé dítě řekne, že přeci obsahuje vitamín C. A je to pravda! Citrón o hmotnosti 100 g obsahuje asi 40 mg vitamínu C. Ale jaksi nám uniká, že třeba stejné množství šípku, nebo černého rybízu nám dá 200 mg vitamínu C.

80% toho, co se traduje a píše o jídle a potravinách jsou Pepkoviny. Úplné nepravdy to nejsou. Ale realita je přeci jen jinde.  Týká se to i zdánlivě seriosně vypadajících publikací, či televizních pořadů.
Nadto většina hodnověrných výzkumů v oblasti stravování má i kvalitní protivýzkumy. 

Nakonec je zapotřebí každou „pravdu“ a doporučení ozkoušet na vlastní kůži. Otestovat si, jak to doopravdy funguje.

TIP!  Zkuste se, dříve než usednete k talíři,  zamyslet proč vlastně jíte to, co jíte. Který Pepek námořník vám to doporučil. Jste to, co jíte. Proč ale  jíte to, co jíte?

  •    Mýtus 3: Potraviny v superkarmetu jsou nezdravé, snad i  jedovaté

Občas si lidé rádi povídají o „zaručeně jedovatých potravinách“. Tuto sezónu letí pšenice a lepek.  Pryč s nimi! Dočetl jsem se, že konzumace pšenice (lepku) způsobuje depresi. Asi, snad a neověřeně.  V minulosti cejch  „zaručeně jedovaté potraviny“ neslo mléko a mléčné výrobky.  Svého času mělo nevalnou pověst máslo.  Dnes se „mírné množství“ másla, či sádla doporučuje jako tělu prospěšné .

Nerad hraji hru na „jedovaté potraviny ze supermarketu“. Titul „zaručeně jedovatá potravina“ si zaslouží jedině potravina prošlá, plesnivá, kontaminovaná salmonelou, či jinými bakteriemi, obsahující toxiny, či patogeny. A tyto potraviny se většinou do obchodní sítě nedostávají. Dozor nad bezpečností potravin u nás mají Krajské hygienické stanice, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Česká obchodní inspekce, Státní veterinární správa. Proto tvrdím, že u nás téměř není „jedovatých“ potravin.

Mediálně známá výživová odbornice v jakémsi rozhovoru řekla, že nejzdravější potravinou ze supermarketu je dřevěné prkénko na krájení zeleniny.  Jde samozřejmě o nesmysl, který sedne do politické objednávky na „zlé zahraniční řetězce“ a „hodné české ekologické zemědělce“.

Zdraví prospěšné, kvalitní potraviny dnes koupíme i v běžných obchodních řetězcích. Pokud víme kam sáhnout a z čeho vybírat, najdeme, co potřebujeme. Sám jsem na pečlivě vybraných, ale běžně dostupných, potravinách z „řetězců“ shodil 30 kg hmotnosti a po dvaceti letech konzumace kortikoidů se vyhrabal z astmatu. „Léčivé potraviny“ máme na dosah ruky.  Lze být zdravý a výkonný na potravinách z Tesca, Makra, Kauflandu, Billy, Coopu, Globusu, Penny Marketu, Intersparu, Lidlu apod..    

Pokud se opravdu bojíte „jedovatých potravin“, tak nakupujte jídlo z různých zdrojů.

Něco si nakupte z řetězců, něco od farmářů, něco si sami vypěstujte, něco dovezte ze zahraničí (třeba italské víno), něco kupte u místních řezníků a pekařů, něco na sobotním trhu.

TIP: Přendejte, dřív než usednete k talíři, obsah lednice na stůl a zkuste roztřídit potraviny, které vlastníte podle toho, kde jste je koupili. Z kolika směrů k vám proudí „chléb náš vezdejší“?

  •    Mýtus 4: Je jedno, co jíte a jak žijete! Děda snídal uzené, pil kořalku, kouřil a dožil se sta let ve zdraví!

A já jen dodávám, že taky celý život dělal rukama, vstával v pět ráno, v zimě štípal dříví na dvorku. Vy velmi pravděpodobně celý den sedíte nahrbení před monitorem počítače, dýcháte klimatizovaný vzduch a jste vystaveni v nebývalé míře elektrosmogu (počítače, mobily, elektrospotřebiče).

Co fungovalo dědovi před padesáti lety, nebude velmi pravděpodobně fungovat vám. Žijete úplně jinak. Současné potraviny se nedají srovnávat co do složení, technologií výroby, obsahu živin s potravinami před padesáti lety.

TIP: Než usednete k talíři, napište si na list papíru, co všechno v oblasti stravování jste převzali (záměrně, či nezáměrně) od svých předků. Červeně si zakroužkujte převzaté návyky, které vám pravděpodobně poškozují zdraví.

  •       Mýtus 5: Žít zdravěji, případně zhubnout, vyžaduje nekonečnou sílu vůle a je to nadlidská dřina.

Tento mýtus obvykle šíří lidé, kteří na to šli špatně a jejich úsilí selhalo. Lidé, kteří se snažili o změnu podle knížky, kterou dostali k Vánocům. A ono to, bohužel, podle knížky moc nefunguje. Lidé, kteří se snažili o změnu a nevěděli, že je zapotřebí celý proces sledovat a průběžně korigovat podle výsledků speciálních přístrojových měření (např. procenta tuku, vody,  svalů, bazálního metabolismu). 

Rýpnu si do lékařů. Často za mnou přicházejí klienti s tím, že jim lékař doporučil shodit kila. A vždy se ptám:“No a změřil vám pak doktor kolik energie máte mít? Přeci, abyste mohl zhubnout, musíte vědět, kolik energie denně sníst.“ V 90% případů obvodní lékaři nedisponují potřebnými přístroji a pacientům strategicky důležité informace nedávají. Takže, těžko se zlobit na hubnoucí nadšence, že nesledují svůj pokrok/nepokrok na přístrojích, když jim k tomu nepomůžou ani lékaři. 

Přesto většina lepších fitness center a výživových poradců potřebné přístroje vlastní a za pár korun se lze nechat přeměřit. Hned vidíme, jak se mění nejen naše hmotnost, ale především bazální metabolismus (pálíme více/méně), jak se mění množství tuku v našem těle, či množství svalů, kolik energie denně máme sníst. Osobně se nechávám měřit na velmi dobrém přístroji jednou měsíčně. 

 Mýtus o nekonečně těžkém hubnutí a zdravější životosprávě šíří lidé, kteří zanedbali práci na psychice a věnovali se pouze tělu a jídlu.  A zase na jejich obranu řekněme, že profesionální propojení práce s tělem i myslí nabízí jen několik pracovišť v ČR.  

TIP: Pusťte k vodě šikanu sebe sama. Vytvořte si ze zdravější životosprávy a hubnutí vzrušující cestu sebepoznání, restartu vlastní síly a hledání radosti a lásky. Protože  Lao-c ´ věděl o čem mluvil, když řekl: “Člověk, který stojí na špičkách, nemůže stát dlouho.“

Mgr. Robert Stuchlík
– somatický kouč, výživový poradce, lektor




Žádné komentáře:

Okomentovat